Po delší úvaze jsem se rozhodla (nejen) z časových důvodů přesunout a „blogovat” pouze na soc. sítích. Pokud máte o moje příspěvky zájem a ještě mě nesledujete, budu moc ráda, pokud tak učiníte na FACEBOOKU JÁ CHCI POEZII anebo → INSTAGRAMU JÁ CHCI POEZII ←. Děkuji za vaši dosavadní a případně i následnou přízeň ♥


3. dubna 2018

Justin Torres: My, zvířata

Název: My, zvířata / We the Animals
Autor: Justin Torres
Překlad: Olga Bártová (doslov Petr Onufer)
Nakladatelství: Argo, 2013
Počet stran: 132 (edice anglo-amerických autorů)
Hodnocení: ★★★★★


Kniha My, zvířata je první novelou současného amerického spisovatele Justina Torrese a vypráví o dětství a dospívání třech bratrů vyrůstajících v bělošsko-portorikánské rodině. Celé dílo je značně autobiografické.

Tahle kniha i na pouhých 132 stranách je velmi zajímavou sondou do poněkud dysfunkční míšenecké rodiny se třemi dětmi - bratry Mannym, Joelem a nejmladším chlapcem, který je vypravěčem a zároveň zůstává po celou dobu v anonymitě. Novela je překvapující svou živostí, spádem a syrovostí, a právě tyto vlastnosti plně vynahrazují její poměrně krátkou délku.

Vyprávění sestává z krátkých kapitol, které na sebe přímo nenavazují (nicméně můžeme si povšimnout jistých souvislostí, které je vzájemně spájí dohromady) a jedná se o různé zážitky z jejich dětství a dospívání. Přestože vypravěčem je nejmladší z chlapců, zpočátku je z příběhů cítit jakési „my”, kterým dává všechny bratry dohromady. Postupně se vyprávění víc a víc stahuje do ich-formy a my pociťujeme společně s nejmladším chlapcem to, jak se od svých bratrů odcizuje a izoluje. Na konci knihy, v posledních dvou kapitolách, se přeneseme o pár let dál a celý příběh nečekaně vygraduje. Tady mi je trochu líto, že není vyprávění trochu detailnější a rozsáhlejší, ale je tak náhle uťato v takové zajímavé a důležité části.


Ochutnávali jsme, dusali jsme a pustošili, a když jsme zvedli hlavu, zjistili jsme, že se na nás z verandy dívá Dědula, jen tak tam stojí a dívá se. 
„Zvířata,” sykl. Vypadal, jako že si chce odplivnout. „Havěť.” 
Zastyděli jsme se. Byl hodně starý. 
„To je vaše zahrada?” zeptal se Manny, Joel pustil rajče a otřel si pusu zápěstím. 
Dědula otevřel dveře se síťkou proti hmyzu a sešel po schodech k nám. Klekl si do hlíny a osahal polámané stonky. Zvedl nakousanou okurku, otřel z ní hlínu, máchnutím ruky rozevřel kapesní nůž a odkrojil nahryzaný konec. Zeleninu, kterou jsme vytrhali i s kořeny, zasadil zpátky do země. Štrachal se po čtyřech a my stáli nad ním. 
Zachráněné kousky nám naskládal do náruče a pak nás nahnal na verandu. Vysypali jsme to všechno na skládací karetní stolek. 
„Co je to havěť?” zeptal se Joel. 
„Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích...” Dědula se odmlčel a jednoho po druhém si nás přeměřil pohledem. „Sežrala jiná havěť.”

Nicméně dle mého názoru se jedná o opravdu silné, osobité a nezvyklé zážitky, které vás budou fascinovat svou intenzitou a živočišností, stejně jako sílou a jedinečností vztahů v této rodině. Knížku zhltnete během pár hodin klidně naráz a o to silnější a intenzivnější emoce ve vás zanechá.


Slyšeli jste už o této knize? Zaujala vás? Četli jste některou knihu z edice anglo-amerických autorů nakladatelství Argo?

1 komentář:

  1. O téhle knížce ani autorovi jsem ještě neslyšela. Naopak ale pořád slýchám chválu na ediční plány nakladatelství Argo, takže je to pro mě jen otázka času, než si nějakou knížku vezmu a určitě zamiluji. :) Třeba to bude tohle.

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš čas věnovaný článku i za vyjádření vašeho názoru.