Jan Urban: Všem sráčům navzdory

Název: Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět

Autor: Jan Urban

Nakladatelství: Absynt, 2016 (edice Prokletí reportéři)

Počet stran: 224

Hodnocení: ★★★★★

„Milý čtenáři, přihodilo se to v Panenské ulici v Bratislavě, když nám kamarád tak horečnatě vyprávěl o knize, kterou četl před lety a která se už nedala nikde sehnat. Z Panenské ulice je možné nahlédnout do knihkupectví, kde byl v rámci pravidelných večerů Česi, vitajte! hostem právě autor této obecenstvu takřka neznámé knihy. Na úplně jiné ulici, v jiném městě a státě, o dvacet let zpátky, smějící se děti ve vaně pózují na fotografii, jakou bys našel snad v každém rodinném albu a jakou si prohlížíme, když se chceme alespoň ve vzpomínkách vracet. Proč tuto knihu už nikdy nevymažeš ze své paměti? Proč může nevinná fotografie v člověku vyvolat chvění a představu, že je opět válečný uprchlík? Neboť i takto může vypadat mír.”

Jan Urban je český novinář a bývalý disident, který začínal v tehdy ještě samizdatových Lidových novinách. Vyznačuje se upřímným a kritickým pohledem na soudobé dění, aktuálně jeho názory můžete číst na jeho blogu. Vydal několik knih, Všem sráčům navzdory se dostalo do širšího povědomí obecenstva především díky nakladatelství Absynt, které má skvělou knižní edici Prokletí reportéři, kde se dozvíte o spoustě známých či méně známých událostech z pohledu právě samotných reportérů. Sdělení začínající oslovením "milý čtenáři", které jste si přečetli výše, se nachází na konci každé jejich knihy a tak pokud si třeba nebudete vědět rady, kterou z knih si vybrat, možná vás naláká právě některá z těchto anotací. Já osobně doufám, že si jednou pořídím celou kolekci.

Všem sráčům navzdory je kniha, která se zabývá válkou v Bosně a Hercegovině v letech 1992-1995. Autor zde syrově a upřímně popisuje průběh války, které se osobně účastnil, výpovědi místních obyvatel i obětí mučení. Kromě toho zde také vychází najevo, jak se k tomuto konfliktu postavily (nebo spíše nepostavily) ostatní státy, včetně České republiky, ze které jsem byla opravdu zklamaná.

Musím říct, že je to opravdu silná kniha, sama jsem se zastyděla, že jsem toho o této válce vlastně příliš nevěděla a byla jsem v šoku z toho, jaká je realita. Krutá realita jen několik desítek kilometrů od Chorvatska, kde si (nejen) české rodiny užívaly letní dovolenou.

„Klaus nebo Zeman, Kotleba nebo Mečiar, Orbán nebo Miloševič, Hitler nebo Stalin. Všichni jako by vypadli z jednoho hnízda. Všichni se ohánějí tím, že byli zvoleni lidem ve svobodných volbách. Všichni mají pocit, že teprve s nimi začínají dějiny. Trocha lží a slibů věčného dobrého počasí, něco otcovského kouzla, patetické kecy o jediném národě a jeho velkých dějinách. Znovu a znovu objevují se stejně upocení političtí lháři a jejich kouzlení se strachem z budoucnosti nebo naopak zářnými zítřky pouze pro vyvolené.”

Není lehké knihu číst. Stačí jen pár stránek, aby se ve vás vzbouřila hromada emocí. Aby se vám udělalo špatně. Abyste byli naštvaní. Abyste byli smutní. Zůstanete jen nechápavě zírat na stránky, co se vám rozmazávají před očima. Vyvstane tolik otázek. Co se s člověkem stane, že dokáže mučit a zabíjet lidi a ještě se u toho bavit? V kterou chvíli z nich vymizela lidskost a svědomí? Co se z nich stalo? Vraždící stroje? Něco nelidského, co bez mrknutí oka umučí bez rozdílu kohokoliv. Je hrozné umučit muže. Je hrozné umučit ženu. Je naprosto obludné mučit dítě. Dítě, co se ještě ani nenaučilo mluvit. Dá se vůbec mluvit o štěstí, že někdo přežil a bude s sebou nést následky po zbytek života?

Válka o které nechcete nic vědět, ale rozhodně byste o ní vědět měli.

Znáte nakladatelství Absynt? Máte některou jejich knížku z edice Prokletí reportéři?