23. ledna 2018

John Steinbeck: Hrozny hněvu

Název: Hrozny hněvu / The Grapes of Wrath
Autor: John Steinbeck
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963
Počet stran: 406
Hodnocení: ★★★★★


Americký spisovatel John Steinbeck pro mě byl dlouho autorem, o kterého jsem se příliš nezajímala. Až náhodou jsem si donesla jednu z jeho knih z antikvariátu. Jedná se o jeho vrcholný román Hrozny hněvu, který byl poprvé vydán v roce 1939 a byl dokonce oceněn Pulitzerovou cenou. U nás je možná o něco známější jeho dílo O myších a lidech, které napsal jen dva roky předtím.

Hrozny hněvu jsou velmi významným sociálním románem, zabývajícím se osudy chudých zemědělců během hospodářské krize 30. let minulého století. Malí farmáři byli nahrazování stroji a vyháněni ze svých obydlí. Stovky tisíc rodin najednou zůstali bez práce a bez domova, za poslední peníze se vydali do Kalifornie po slavné dálnici Route 66, kde na ně údajně čekala spousta dobře placené práce. Avšak realita byla trochu jiná.

Kniha obsahuje dva typy kapitol, které se střídají. V jedné autor popisuje obecně vzniklou situaci a aktuální dění, často obsahuje velmi pěkné opisy přírody. V druhém typu kapitol autor vypráví příběh jedné z těchto rodin, rodiny Joadových, na které v podstatě vidíme i stejný osud všech dalších nešťastných rodin. Oceňuji překlad, který dle mého názoru velmi hezky vystihl specifickou mluvu těchto venkovanů.

Do knihy jsem se zpočátku začítala s nejistotou a pochybnostmi. Teď, čerstvě po přečtení, ve mně ale zanechala hluboké pocity a nové myšlenky. Nemůžu říct, že by se mě osud Joadovy rodiny (a tím pádem i všech ostatních) hluboce nedotkl. Byla jsem smutná, byla jsem otřesená, měla jsem zlost. Čím více stránek bylo za mnou, tím hůře se od knihy odtrhávalo.

Spoiler Alert: A čím více jsem spěla je konci, tím jasnější bylo, že žádný happyend se samozřejmě nekoná. Přesto pro mě byl tento neukončený závěr trochu nečekaný. Po celou knihu jste cítili ty takzvané dozrávající hrozny hněvu, stále jste čekali na tu osudnou sklizeň, na ten okamžik, kdy se hlad opravdu přemění v zlost a nastane nějaké velké povstání... ale nakonec k ničemu takovému nedojde, ne v této knize.


Tento román má určitě zaslouženou pozornost, neboť se zabývá důležitými sociálními otázkami a poukazuje na osud lidí během hospodářské krize. Na to, jak bohatí bezostyšně vydělávali na chudých, protože čím větší měli hlad a čím více jich bylo, tím méně jim mohli platit. Na to, že bychom se měli zamyslet. Třeba nad tím, jak úplně špatně byla celá tato situace řešena. Nad tím, že je lidem třeba pomáhat a ne se jich bát a ze strachu proti nim zbrojit.

Při Hroznech hněvu mě napadá jedno výstižné slovo a není to hněv ani hlad. Je to lidskost. Lidskost ve své vlastní, největší a nejupřímnější podstatě. Lidskost chudých farmářů, kteří si navzájem pomáhali s naprostou samozřejmostí, ať sami měli sebeméně. Jejich odvaha a odolnost.

A proto si myslím, že by si tento román o lidskosti měl každý přečíst a sám se nad ním zamyslet.


Znáte spisovatele Johna Steinbecka? Četli jste některou z jeho knih?

4 komentáře:

  1. Johna Steinbecka mám zafixovaného práve vďaka románu O myšiach a ľuďoch, ktorý si aj ty spomenula v článku. Hoci som tú knihu priamo nečítala, ale spolužiačka o nej robila referát a z rozprávania ma veľmi zaujala a rozosmutnela zároveň. Úprimne som sa však viac o autorovu ďalšiu tvorbu nezaujímala, preto som rada, že si dala do pozornosti aj túto knižku, ktorá tiež vyzerá tak, že by sa mi mohla páčiť. Navyše posolstvo ľudskosti je v tejto dobe fakt dôležité.
    PS: Nový dizajn je útulný a krásny! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem dřív znala jenom tu jednu, na tuhle jsem přišla náhodou na takovém autorském čtení od kamarádky a pak ji objevila v antikvariátu, tak jsem si řekla, že ji zkusím (kromě toho se mi hodila do četby k přijímačkám) a jsem za to ráda :) O myších a lidech si v budoucnu taky chci přečíst.
      Btw. Moc děkuju <3

      Vymazat
  2. Steinbecka mám ráda, ale mám ho hrozně spojenýho se školou a povinnou četbou (pokud mě někdo NUTÍ číst knížku, tak se mi do ni absolutně nechce. Hodně knížek mi i škola zhnusila. Až potom, co jsem vyšla střední a nějaký knížky si přečetla znovu, jsem si uvědomila, jak skvělý jsou.. )
    Hrozny hněvu si hrozně chválila kamarádka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si většinu knížek z povinné četby chtěla přečíst dávno před maturitou, ale jak se blížila a právě se to čtení stávalo povinností, tak jsem dostala právě ten čtecí blok a bylo po čtení. Na samotnou maturitu jsem měla přečtenu sotva polovinu knížek :D A potom mě to postupně zase začalo bavit, takže tohle úplně chápu :)

      Vymazat

Děkuji za váš čas věnovaný článku i za vyjádření vašeho názoru.