Název: Cizinci před branami / Strangers at Our Door
Autor: Zygmunt Bauman
Překlad: Zuzana Gabajová
Překlad: Zuzana Gabajová
Nakladatelství: Broken Books, 2017
Počet stran: 100
Hodnocení: ★★★★★
Hodnocení: ★★★★★
Přiznám se, není to tak dlouho, co jsem se o politiku a literaturu faktu tohoto zaměření vůbec nezajímala. Ale stačilo pár knih a všechno se změnilo. Můj pohled se změnil a já si uvědomila, že to nebylo dobře. Že je důležité vnímat, co se kolem vás děje, i když máte pocit, že se vás to nějak přímo nedotýká a je to věc "těch nahoře". Zrovna v aktuální době je velmi důležité zajímat se o politiku. Ale ještě důležitější je zajímat se o ni správným způsobem - tím myslím nepodléhat nepravdivým informacím, ale snažit se utvořit si vlastní názor, hledat pravdu, nenechat se strhnout davem a umět argumentovat.
Zygmunt Bauman byl polsko-britský sociolog, který vydal hned několik zajímavých knih. Cizinci před branami je poslední, vydaná v roce 2017, na začátku kterého Bauman v úctyhodném věku 91 let také zemřel. Tento měsíc je to vlastně roční výročí od jeho smrti, a tak tu uctím jeho památku a připomenu jeho jméno právě doporučením jedné z jeho knih.
Cizinci před branami je kniha zabývající se velmi aktuálním a (nejen) pro Českou republiku palčivým tématem, tzv. uprchlickou krizí. Autor se nás snaží seznámit se základními fakty a hlavně nás přimět se nad tímto tématem zamyslet. Spousta lidí se totiž nechává strhnout falešnými zprávami, hoaxy a dezinformacemi politiků, kteří se snaží z této situace vytěžit co nejvíc a získat tak co největší moc.
Jedná se vlastně o rozpor naší morálky s naším jednáním. Politika sekuritizace, která v nás vyvolává nepřiměřený strach, obavu o naši bezpečnost a odsouvá tak morálku do pozadí, nám ulevuje od špatného svědomí, které nám říká, že takové zacházení s lidmi, s uprchlíky, není správné.
Vyvolává se velká panika na základě nepodložených informací. Možná bychom si prostě měli více ověřovat fakta, nevěřit všemu, co si někde přečteme (ať už na sociálních sítích, v médiích apod.) a nenechat se strhnout nepokojem. Nebýt morálně slepí, nebát se mít jiný názor než většina ostatních. Nezůstat v komfortní zóně toho, že vlastně neděláme nic špatného, že se tomuto rozporu morálky s jednáním můžeme vyhnout a nechat to na "těch vyšších", protože "sami stejně nic nezmůžeme".
Většina uprchlíků utíká ze zemí sužovaných válkou a chudobou a jediné, čeho se dočkají, je naše nenávist, opovržení, předsudky a nedůvěra. To vše bez toho, abychom jim vůbec dali šanci. Prostě jen zkusme být... více lidští. To je hlavní Baumanovo poselství celé knihy - místo stavění zdí bychom se měli pokusit o budování mostů.
Myslím si, že by si tuto knihu měla přečíst velká spousta lidí, především těch, co se lehce uchylují k radikálním a nenávistnými názorům na celou "migrační krizi", a to často bez toho, aby o ní byli dostatečně a hlavně pravdivě informováni. Ale i ostatním může možná poskytnout nový pohled na celou záležitost.
Kniha má pouhých 100 stránek, jedná se ale o poměrně náročné čtení, někdy mi přišlo, že některé věty jsou nepřehledně a zbytečně dlouze vystavěné. Také tu je celkem dost překlepů, každopádně u této knihy tomu nepřikládám příliš velký důraz, neboť ta informační a obsahová hodnota je mnohem přednější a těch 100 stránek vám dá podnětů na přemýšlení a přehodnocování názorů až až.
Četli jste některou Baumanovu knihu nebo jiné dílo zabývající se podobným tématem?
Filozofia je pre mňa celkom zaujímavá téma, kvôli tomu som si vlastne dala aj seminár do maturitného ročníka, ale neplní to veľmi moje očakávania, ktoré som od predmetu mala. Ale možno je to aj tým, že je to niečo, čo sa učím lebo sa musím a nie v mojom záujme, keďže preberáme jednotlivé filozofie chronologicky a ak by to bolo na mne, vybrala by som si len niektoré.
OdpovědětVymazatČo sa týka politiky, je to naozaj veľmi rozporuplná téma, keďže každý má na to úplne iný názor. Nehovoriac o rôznych hoaxoch a dezinformáciach v snahe presadiť si to svoje.
Taky mě nezajímají úplně všechny oblasti, ale zároveň třeba svojí knížku filozofie jsem se rozhodla naproti tomu taky číst chronologicky, protože a poněvadž moje perfekcionistická dušička má pocit, že musí mít přehled o všem :D
VymazatAno, politika je nekonečné téma. Ale samotnou mě překvapilo, jak jsem se o ní během chvíle naučila sama mluvit a uvažovat. Stačilo trochu sledovat zprávy, číst diskuze a pár knih a člověk si hned dokáže udělat nějaký názor, nemusí mít nějaké extra hluboké vědomosti.
Uprchlická krize je téma, které mě docela zasáhlo. Od té doby, co se o ní začalo mluvit (a já v dobré víře vyjádřila svůj názor, protože jsem si říkala, že na něm přece nemůže být nic kontroverzního - jsem totiž trochu naivní), jsem označovaná za sluníčkáře, pravdoláskaře, pitomce z pražské kavárny (ačkoliv vůbec nejsem z Prahy). Dovršila to jedna paní na facebooku, která se do mě obula kvůli mému věku, začala mi tykat a nazvala mě 'militantním sluníčkářem'. Od té doby tohle téma raději nikde nevytahuji. Zastat se lidí v nouzi je očividně asi zločin, nebo spíš, jen o tom mluvit je mnohdy označováno téměř za vlastizradu. No, samozřejmě že s politikou je to mnohem těžší, že jsou okolo toho válečné konflikty a všelicos, do čeho úplně nevidím, takže to nemohu soudit moc uceleně. Každopádně, o Z. Baumanovi jsem nikdy neslyšela a knížku si určitě píšu na seznam zajímavých titulů, na které bych se chtěla podívat po maturitě. Takže děkuji za tip. .)
OdpovědětVymazatÚplně tě chápu. Já tohle měla i doma, jak jsem nadhodila něco jako lidská práva nebo jsem prostě dala najevo nějakej soucit s uprchlíky, tak jsem byla za naivní a ať si teda pak vezmu jednoho domů a počkej až tu budou teroristický útoky a podobně. Musím říct, že tím skončila veškerá moje snaha vyjadřovat doma vlastní názory, protože jsem zjistila, že některé lidi nepřesvědčíš. Moji rodiče jsou přesně ten typ, co si na Facebooku přečte nějakou totální hloupost, bezmyšlenkovitě to sdílí a bere to jako fakt a nemůže uvěřit, že já to beru na lehkou váhu.
VymazatJsem ráda, že tě kniha zaujala a doufám, že se ti bude líbit, nebo spíš, že ti přinese něco nového. Škoda, že ty knihy čteme jenom my a ne právě ti, co by je měli číst nejvíc.